O pašerácích „brizilu“ v šumavských lesích

     Roku 1658 byl prodej šňupacího tabáku prohlášen v Čechách „sněmovním snešením“ za volný, nepodléhající clu. O více než sto let později, v roce 1784 byl tabákovým patentem Marie Terezie vyhlášen státní monopol zakazující dovoz brazilského tabáku. Měl se nahradit domácím tabákem z Uher. Byl to zejména bavorský šňupací tabák „brizil“, „prizil“, neboť všichni vyznavači šňupání se shodli na tom, že brazilský tabák je co do chuti nenahraditelný. A tak to, co se dříve dováželo přes hranice ve velkém, se nyní potají pašovalo až do roku 1918. Tehdy se přes lesy Šumavy podloudně dopravovaly různé potraviny, mezi které patřil cukr, laciná bavorská sůl, káva, mouka, dokonce i mladý dobytek, v pozdějších letech i trhací prach pro skály a do pušek a samozřejmě tabák.

Pašerácké řemeslo

Pašeráci se na Šumavě narodili, v šumavských lesích vyrůstali a znali tu snad každý kámen a strom. Chodili vždy v noci v tmavém oděvu, s černým kloboukem na hlavě a s rancem nebo nůší na zádech. Povolání se obvykle dědilo z otce na syna, který byl seznámen se všemi skrýšemi, úkryty i triky, jimiž by bylo možno celníky přelstít. Pokud kterýkoliv hospodář potřeboval nějaké zboží, které bylo k dostání levněji na bavorské straně, obrátil se obvykle na nejbližšího pašeráka se žádostí o přinesení. Současně mu svěřil zboží, které měl přenést za hranice. O "obchodě" se pochopitelně žádný záznam nevedl. Už proto musel být pašerák důvěryhodnou osobou. Uměl mlčet, pokud byl chycen, své sousedy a přátele neprozradil. Od poloviny 18. století byly za pašování vyhlašovány přísné tresty, od peněžitých až po několikaleté nucené práce, přesto se však pašeráctví vymýtit nepodařilo.

Neklid na hraniční čáře

Ke zhoršení situace a dokonce k pašování ve velkém se zbraněmi v rukou došlo zejména v období napoleonských válek, kdy do hraniční oblasti začaly ve zvýšené míře pronikat hordy válečných uprchlíků. K těžkému střetu došlo 23. prosince 1806, kdy asi stopadesátičlenná skupina českých a bavorských pašeráků zaútočila na hranicích mezi Čechami a Pasovem v oblasti Nového Údolí na celní dozor a třiačtyřicetičlenné vojenské komando. V nastalé přestřelce byli někteří celní dozorci těžce ranění, jeden z nich dokonce druhý den na následky zranění zemřel. Když se nejrůznějšími opatřeními podařilo bandu rozprášit, byl na hranicích nějaký čas klid, který však netrval dlouho. Již v roce 1816 hlásili do Prahy panští myslivci z Vimperka, že asi stočlenná tlupa provozuje v oblasti ,,Českých Žlebů" černý obchod, jemuž ani panští myslivci s vojenským komandem nejsou schopni zamezit. K udržení pořádku byl na hranice odvelen šestý myslivecký prapor, polovina eskadrony hessensko-homburgských husarů a dvě roty polních myslivců, avšak ani přes tato opatření tu pašeráctví neubývalo a začalo dokonce vzkvétat bouřlivým rokem 1848.

Metody a triky pašování

Metody a triky pašeráků byly rozmanité. Zpravidla šel v čele jeden z pašeráků, který s bezcennou věcí se nechal chytit a dovést na stanici, zatímco ostatní s nákladem prošli. Své věci mívali ukryty v dutých stromech lesních roklin. Pasáci dobytka z bavorských lesů nosívali pašerákům "brizil" až na hranice. Pokud došlo při akci k přistižení, pašeráci své vaky s tabákem jednoduše odhodili a snažili se utéci. Někdy se tak stalo i za přispění rozmělněného "brizilu", který finančníku vhodili do očí. Nechyběly však ani přestřelky nebo domovní prohlídky. Někdy ale nad pašeráky držela ochrannou ruku sama finanční stráž, neboť i nejeden vrchní komisař byl náruživým vyznavačem "brizilu".

Jednou dopravila finanční stráž ke zničení určený bavorský tabák na berní úřad do sušické radnice. Když se o tom dozvěděli komisaři Tonner a Hölzel, sehnali několik otepí slámy a rozložili je v záchodové žumpě. Po naházení tabáku berními úředníky do záchodu oba strážníci v noci tabák tajně vytahali, omyli a pak dávali svým známým. 

Odnesl kus staré pašerácké romantiky

Činnost pašeráků - jedinců, přinucených bídou a nouzí, aby ne vždy žili naprosto v souladu se zákony své země, považovala venkovská společnost za zcela legální. Pašeráci požívali mezi svými sousedy velké vážnosti a horaly byli přirovnáváni k "hrdým loupežníkům Hvozdu", neboť podle jejich názoru se nejednalo o povolání nečestné, ale o "obci prospěšnou práci". Rozlehlé komplexy šumavských smrkových lesů byly útočištěm pašeráků od pradávna. O jejich odvaze, lstivosti a lišáctví se zachovala nejedna pověst. 

Jedním z nejobávanějších a nejslavnějších pašeráků 19. století byl "Tabákový Petr" (v lidovém rčení Towok Pedr), který žil v okolí Kašperských Hor. Jeho pravé jméno nikdo neznal, přesto o něm kolovaly legendy. Byl vždy vítán na osamělých lesních dvorcích a příbytcích, protože přinášel horalovo potěšení z Bavorska - "brizil". Byl to člověk malé postavy, jiskrných hnědých očí, osmahlého ostrého obličeje zarostlého hustým bílým plnovousem, hustého obočí a velikou jizvou na čele. Dokonalý prototyp kriminálníka. Přesto prý byl v jádru dobrý člověk, který neubližoval ostatním. Prakticky nikdy se ho celníkům nepodařilo chytit, pašoval s pomocí řady pomocníků a překupníků, kteří zboží dopravovali na určitá místa v lese. Organizoval ve velkém, avšak jeho slabostí byly ženy, které ho stály nejednu zlatku, a také pijáctví. Peníze, které svou riskantní činností dokázal vydělat, obratem prohrál v karetní hře "dvacetjedna". Někdy to bylo za večer až 700 zlatých. Nebylo výjimkou, že byl nucen nechat v hospodě i své holínky a domů pak šel v dřevácích. Ale za týden se zase vrátil s plnou prkenicí.
Hlavním působištěm "Tabákového Petra" bylo údolí Horní Otavy. V padesátých letech 19. století odešel do Vídně, odkud se vypravil do Ameriky. Po návratu se znovu vrátil ke svému řemeslu, avšak již nikdy nedosáhl bývalých úspěchů. Jeho "brizil" byl stále horší, ubývalo mu sil i odvahy. V roce 1888 byl nalezen těžce zraněný v bezvědomí u cesty v Dlouhé Vsi na Sušicku, ale už po šesti měsících bylo o něm opět slyšet. Ke konci života se "Tabákový Petr" zdržoval na Rejštejnsku a Hartmanicku. Zemřel na pašerácké stezce v roce 1913.

Zdroj: Lumír KOTHERA, Časopis Myslivost, Myslivecké zábavy 04/2004
Foto: http://zakrasnejsivimperk.cz/ STARÁ ŠUMAVA: Králové hranic, 25.11. 2018